Cykloputování

Podzimní jednodenní výlet na jižní Moravu se uskutečnil v době kdy Slovákům už postupně v sudech bouří část sklizené úrody z vinné révy. Lahodný produkt se nazývá burčák. Konzumace napolovic zkvašeného moštu je pro tuto vinařskou oblast charakteristická v Evropě zcela vyjímečná.

Abychom co nejrychleji dosáhli cíle, přepravili jsme se do Moravského Písku vlakem. Odtud nabíráme směr k městu Veselí, a po hodině jízdy přijíždíme do Blatnice.

Na zpáteční cestě jsme zaklepali na dveře vinného sklepa. Jsme vlídně přijati a též poskytnuta ochutnávka bouřlivého moku. Poté následuje nákup placení děkování a odjezd. V 10 hodin již projíždíme další vesnicí Blatničkou, kde bychom ještě mohli nalézt vinné sklípky, ale další cesta nás již vede na Horňácko.

Mírně, ale pořád stoupáme do vrchu. Před vesnicí Súchov nás čeká pořádný kopec, místy musíme seskočit a jít po svých. Súchov je postaven v kopci a snad proto se nám zdá, že vesnice konce nemá. O Súchově napsal O. Bystřina knihu, ve které zachycuje život slováckých uměleckých bohémů, kteří se v Súchově scházeli. Proč z rovna zde. Na to bychom našli odpověď asi až po přečteni oné knihy. Jest pravdou, že jsme se průjezdem vesnice řádně zapotili.

Ovšem další cesta krajem Horňácka již byla příjemná, cesta vedla lesem mírně z kopečka až do Javořiny. Javořina bezprostředně sousedí z vesnicí Velká nad Veličkou. V bytelné staré hospodě na Javořině jsme si dali první točené pivo. Ve Velké nad Veličkou jak známo se pořádají rok co rok „Horňácké folklorní slavnosti“. Zdejší muzikanti dávají důraz na sudou dobu stejně jako černoši v Americe. Tvrdí to kritik Jiří Černý, který o zdejších hudcích a jejich muzice píše jako o hudbě Moravských černochů. Zdejší hudce nejvíce ovlivnil a takto naučil hrát Majstro Joža Kubík. S úcty mu místní nechali zhotovit bronzovou bystu, kterou můžeme vidět na kopci v Kuželovském větrném mlýně. Ve Velké nad Veličkou a v Hrubé Vrbce, která je vzdálená necelé 3 km působilo a působí spousta muzikantů a já mám pocit, že zde hraje snad každý. Nejvýraznější ze všech je rozvětvená rodina Hrbáčů, Miškeříků a Ňorků. Zvony svaté Magdalény odbyly ve Velké poledne.

Hodiny na věži šli přesně a přes toto všecko jsme v hospodě „U LAJZŮ“ najíst nedostali. Kuchař si udělal volno se všemi kuchaři v tomto kraji. Toto se odrazilo na výkonu a náladě výletníků. Naše další putování provázela nervozita, protože po každé dalším očekávání přicházelo další a další zklamání.

Nedaleká Hrubá Vrbka má několik objektů, které si do dneška zachovaly stopy lidové architektury. Nejvíce zde vyniká řada stodol na kraji vesnice. Odtud již jedeme dolů přes Lipov a Kozojídky a ve Veselí na Moravě se kruh uzavírá. Poblíž klášterního kostela Svatých Andělů Strážných z 1. poloviny 18. stol. který je nápadný vysokou střechou s malými věžemi. V malém motorestu zaháníme hlad. Výlet skončil nástupem do vlaku v Moravském Písku.