Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bílé Karpaty, den první

2. 8. 2003

Na začátku minulého století začínalo citelně chybět železniční spojení severní Moravy s Valašskem. Napříč Moravou se sice již dávno proháněly vlaky po trase c. k. Ferdinandovy dráhy spojující Vídeň s Bohumínem a v provozu byla také trať mezi Ostravou a Valašským Meziříčím a také Hranicemi, Valašským Meziříčím a Vsetínem, která končila ve Velkých Karlovicích.

Při našich výjezdech do valašských hor jsme se na všech těchto tratích kousek svezli.

Po dráze prezidenta Masaryka jsme se 2. srpna 2003 dopravili do Horní Lidče. Odtud jsme lehce sjeli do údolí Kloboučky, kde leží i stejnojmenné městečko.

Našim hlavním cílem ve městě však bylo doplnit zásoby a občerstvit se v hospůdce pivem.

V 9 hod. se vydáváme zpevněnou lesní cestou na hřeben Bílých Karpat. Po 12. km jízdy překonáváme 396 m převýšení a ocitáme se v místě zvaném Požár. Odtud jsou pěkně vidět Javorníky. To ještě netušíme, že se zakrátko před námi objeví krásné panoráma slovenských hor. Cesta z kopce nás vede k Červenokamenské dolině na jejímž začátku nás zastavují portášové a zevrubně si prohlížejí naše doklady. Když se ujistí že nejsme žádní psanci, kterým visí portrét na každém rohu a v každé hospodě v Čechách pouštějí nás dál na Slovensko.

Po dalších 8 km jízdy touto dolinou stojí vesnice Červený Kameň. Ve zdejší krčmě si na dvoře dáváme pivo a tím také prodlužujeme pobyt v tomto pěkně zapadlém koutě přírody, která je součástí rezervace.

Dále pak směřujeme k širokému údolí Váhu a vesnice, které míjíme mají jedno společné, stopy po lužické kultuře a staré datum založení – Mikušovce 1259 – Tuchyňa 1243 – Prusné 1244 - Bolešov 1331 – Horní Srní 1439. Trochu jsme i zmokli, ale déšť zakrátko vystřídal nesnesitelný pařák. Proto svá těla chladíme v říčce Vlára, podél které se vracíme zpět na Moravu.

Přestože jsem u osady Sidonie oslovil portáše pěkně česky, že se vracíme domů k mému údivu chtěli vidět opět můj cestovní pas. Toto jednání by urazilo každého poctivého vandrovníka.

Pozdě odpoledne přijíždíme do Brumova v hospodě obědváme, pak odpočíváme pod brumovským královským hradem.

V kašně na náměstíčku si chladíme bolavé nohy a nabíráme nových sil na cestu do Bojkovic. Až potud vše v pořádku. Ovšem když dosud nenápadný člen naší výpravy Pavel Flora Dětina zjistil, že do západu slunce do Bojkovic nedorazíme, v skrytu duše doufal, že v tamním tábořišti lacino přenocujeme v chatce či na její verandě, propadl panice a nasadil tak vražedné tempo, že celou výpravu, která šlapala jak dobře seřízený stroj, prostě rozhasil. Důvod byl prostý, slavný romantik se nemohl smířit s šílenou představou, že bude nocovat jen tak venku pod širou oblohou. Krásný úsek valašských kopanic jsme přefrčeli, jak na housenkové dráze, aniž bychom si kraje trochu užili a díky němu jsme absolvovali dosud námi nepoznanou noční jízdu.

Cíle jsme dobyli za každou cenu v 21.30 hod. Na místě Pavel Flora Dětina poznal, že to nemělo žádnou cenu, protože za ubytování v chatce a na verandě zaplatil velkou cenu. Za celý den jsme ujeli 106 km. Trasa posledních 30 km valašskými kopanicemi, kterých jsme si nestačili užít vedla z Bylnice do Štítné, nahoru do Jestřabí dolů do Rokytnice, nahoru na Hostětín a dolů do Pitína a Bojkovic.

č. Název lokality km délka čas čas jízdy
1. Horní Lideč 0     8,00  
2. Valašské Klobouky 8     9,00 - 9,50 60
3. Požár          
4. Nedašova Lhota, hr. přech. 22     11,45  
5. Červený Kámen 30     12,00 - 12,40 15
6. Mikušovce          
7. Tuchyňa 38        
8. Prusné 41     13,40  
9. Bolešov          
10. Horní Srní 54     14,40 - 14,50  
11. Sidonie, hran. přech. 60     15,30 - 16,00 40
12. Brumov - Bylnice 70     17,00 - 19,15 60
13. Štítná 80     19,50 35
14. Jestřabí          
15. Rokytnice 85     20,30  
16. Hostětín          
17. Pitín          
18. Bojkovice 101     21,30  
   
   
   
     
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA