Cykloputování

Tento výlet zakončil hlavní turistickou sezonu v roce 2004. V tomto roce jsme navštívili Šumavu. Vystoupili jsme na Boubín (1362 m) ležící přimo v srdci tohoto pohoří a prošli nejvýše položenou vesničkou v Čechách – Kvildou (1049 m). Na Moravě jsme projeli na kolách celé Moravskoslezské Beskydy a stanuli na nejvyšším bodu pohoří - Lysé hoře (1324 m). Stačilo málo a málem jsme s koly vyjeli i na střechu Moravy - Praděd (1491 m). Na kole jsme též projeli nejvýše položenou vesnicí na Moravě Rejvízem (760m).

Výletu na zrádný Velký Kriváň se zúčastnila i velká skupina, počtem pěti osob jmenovitě - doktor Pavel Flora Dětina, Zuzana Krkošková, Pavel Hřebavka, já - Josef Krkošek Morava a Svatava Krkošková monacká princezna a valašská princeznička.

Tato skupina byla začleněna ještě do většího celku a tak vznikl zájezd, který z velké míry sponzorovaly odbory ocelárny, která kdysi patřila k dceřiným společnostem Přerovských strojíren a. s.

Vyjeli jsme brzy - ve 3 hod ráno. Cestu na Slovensko jsme si nemohli patřičně vychutnat, protože byla tma. Za rozbřesku jsme jíž stáli u pohoří Malá Fatra. Horský vůdce zájezdu si najal pro jistotu navíc ještě dva místní horské vůdce. Ani dva a ani pět horských vůdců však mě nedovedlo ochránit před nástrahami hor.

Něco po sedmé hodině jsme zahájili ze Šútova (514 m) výstup do hory. Z počátku jsme šli v mlžném oparu, cesta vedla lesem a tak nám ani moc nevadilo že nemáme rozhledy. Ve výšce asi 680 m jsme opustili širokou lesní cestu a chodníkem prudce vzhůru jsme vystoupili na Ploštiny (1105). Mlha padla do údolí a před námi se vynořili vrcholky protější Velké Fatry.

Upili jsme z láhve rumu a postupovali neohroženě vzhůru na Chatu pod Chlebom (1415 m). Odtud za vskutku krásného slunečného počasí jsme poprvé spatřili cíl naší cesty Velký Kriváň. Po krátkém odpočinku a vypití půl litru slovenského piva pokračujeme na Snilovské sedlo, je něco po 10 hod. Výstup již není tak náročný a brzy ze sedla zahajujeme konečný výstup na nejvyšší horu malé Fatry - Velký Kriváň vysoký 1708 m V 11,30 hod je vrchol dobyt.

Zrádný Velký Kriváň.

Po dvaceti minutách a po pořízení vrcholových fotografií bylo kochání ukončeno a zahájen sestup. Přešli jsme znovu Snilovské sedlo a vystoupili na protější kopec Chleb (1645 m). V těchto okamžicích jsem se za výpravou začal opožďovat a dalo se tušit že ze sestupem budu mít problémy.

Z Chlebu jsme počali po úzkém chodníčku traverzovat do údolí. Sestup byl prudký a zdál se být nekonečný. Doufal jsem že, po krátkém oddychu u Mojžíšových pramenů, když jsem si vodou omýval hlavu, mě jejich síla postaví na nohy tak jako pramen Moravy pod Kralickým Sněžníkem. Doufal jsem marně slovenské prameny na moji osobu neměli žádných účinků. Trpně a ztěžka jsem sestupoval až po Šútovské vodopády, které jsem jako jediný z výpravy neviděl, neboť jsem již nebyl schopný absolvovat krátkou odbočku k těmto místům.

Zbytek cesty jsem navíc začal mluvit z cesty a to byl konec. V cíli na chatě Vodopád jsem přestal mluvit úplně. Tragédie neměla konce, při převozu ze Slovenska na Moravu jsem zkolaboval a pohyboval se již mezi životem a smrtí. Totálně pokořen Velkým Kriváněm, semlet na jemný písek to jediné zůstalo z Josefa Krkoška Moravy. Až na pár vyjímek ostatní účastníci výletu byli v naprosté pohodě a výstup považovali za pěknou tečku za prima sezonou.